THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po jedné minutě a pětatřiceti sekundách poslouchání první skladby „Klid v blesku“ jsem si položil zásadní otázku: „Proč Lou Fanánek Hágen zpívá v noisem ušmudlaném sludge/emo corovém projektu s názvem HUMAN STEAK?“. Odpověď jsem se jal ihned hledat v bookletu alba „Selana“, jenž je mimochodem velmi zajímavou mozaikou a svým stísněně rozevlátým odérem plně koresponduje s náladou, kterou oplývá celé album. Už dlouho jsem z našich luhů a hájů necítil tak sytě zahnívající proud depresivních emocí jako u posledního počinu těchto pánů z Jihlavy. Ale vrátím se k tomu, co Vás zcela jistě zajímá nejvíce a je možná důvodem, proč jste dočetli až sem. Vy netrpělivější jste jistě mrkli na složení skupiny a zjistili, že tu Lou Fanánek Hágen nefiguruje ani jako vokalista, ani jako speciální host a máte pravdu. Podobnost barvy vokálu a jeho intonace (rozuměj humpolácké halekání) je čistě náhodná, ale podobnost tu rozhodně je.
HUMAN STEAK se prohánějí v poslední době v čím dál tím frekventovanějších stokách, kde se spolu snoubí depresivní hniloba sludge coru, emo coru, noisu se silným nánosem psychotického HC a občasnými punko-olejovými skvrnami. Celá kolekce nejvíce těží z naléhavých kytarových stěn a stenů, celkem svižné rytmiky a specifické štiplavě sirnaté atmosféry. Syrovější zvuk i velmi nestudiově působící hudební výkony, kterými je „Selana“ oděna, však jen podtrhují to, co je nejnosnějším artiklem celého alba – sytě beznadějnou atmosféru, kterou je posluchač zaléván vrchovatými proudy, v nichž je možno se rochnit a potápět. Co překusuji jen velmi obtížně, je již zmíněné a mnohdy fanánkovsky zabarvené halekání. To sice koresponduje s hudbou svojí útrpnou naléhavostí, ale barvou hlasu celé album lehce potápí. Vítám s nadšením tedy fakt, že zpěv je poněkud zatlačen za nástroje a posluchač si tak může vychutnat kytarové skřípění, praskání zbustrované basy, údery do bicích a zpěv vytlačit ze sluchovodů tak, aby byl pouze v roli nenápadného dokreslovatele atmosféry. Texty jsou omítnuty jazykem českým ve svých abstraktních konstrukcích, ukrývající náznaky sociální kritiky a osobních myšlenkových pochodů, které k hudebnímu základu pasují stejně dobře jako zelená barva k Osiridovi.
Noisem ušmudlaný emo core s vlastní tváří z Jihlavy. Škoda poněkud nedotaženého vokálu.
7,5 / 10
1. Klid v blesku
2. Osm nohou
3. Zásluhy za sluhy
4. Útěk do žití
5. Machocao
6. Tma
7. Potok krve
8. Zdroj energie
9. Nerozumím řeči
10. Hrabě salto
11. Selana
Selana (2006)
Immortal Music MC (2005)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Samovydání
Stopáž: 51:12
Produkce: HUMAN STEAK
Studio: Andy’s Sound
supr fošna, zpěv mi tam vůbec nevadí, spíš naopak, ve vteřině tak kapelu poznám mezi tisíci jinými..
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.